V zajetí pikového krále

Natočil si mě čelem k sobě a povzbudivě na mě kývl bradou. „Bude to dobrý,“ usmál se. „Uvidíš…“

Ten úsměv by roztál ledy. Objala jsem ho kolem krku a přilepila jsem se rty k jeho ústům. Vjel mi rukou pod vlasy, druhou mě objal přes lopatky a přidržel si mě k polibku. Z něho nás vytrhlo decentní zakašlání.

Blížil se k nám Martin.

„Co vy dva tady?“ zajímal se.

„Vidíš, ne?“ odvětil Robert trochu zostra. „Vyrušuješ.“

„Když já se tam na ně už nemoh´ koukat.“

„O co jsem přišel, proboha?“ podivil se Robert pobaveně. „Kluci tam dělaj striptýz?!“

„Kdyby to,“ mávl Martin rukou. „Ty hovada chtěj šňupat piko,“ sdělil pak.

Cítila jsem, jak Robert ztuhl. „Cože?!“ zeptali jsme se Martina takřka současně.

„Pervitin…“

Vím, co je piko,“ odsekl Robert. Jemně mě zvedl z klína a vstal. „Kde to sebrali?“

„Ten Májin borec to vytáh‘. Prej jestli si nechtěj kluci dát něco lepšího než trávu. Zatím zlanařil Jakuba a Jirku.“

„A ty jim to trpíš?“ vyhrkl Robert nevěřícně a následován mnou i Martinem zamířil rázným krokem k domu. Odhadovala jsem, že udělal přesně to, v co Martin doufal. Nesouhlasil s tím, co se děje uvnitř domu, ale nedokázal zakročit, a tak si došel pro Roberta.

„Říkali jsme jim, ať neblbnou, ale nedali si říct. Fejko jim totiž tvrdil, že je to bezpečný.“

Robert se ironicky pousmál. „Ani náhodou to není bezpečný!“

„To jsme jim taky říkali, ale zbytečně. Musel bych je vyhodit…“

Robert se na něj zprudka otočil. „Vyhodit jsi měl toho Májina idiota,“ rozčiloval se. „Kluci vůbec nevědí, do čeho lezou, jestli mu věří.“


Petra Lázničková | Email: petra@laznickova.cz | Návštěvníků: 42547
Created by obsah.info, 2011