Napsali mi

Dobrý den, právě jsem Vás objevila na mamtalent.cz a doplula až k těmto stránkám. Mimochodem moc se Vám povedly, líbí se mi. Taky se snažím psát. Můj sen je vydat alespoň jednu knihu, i když nápadů mám na více dílek. Je to krásný koníček, náročný na čas, ale u Vás vidím, že to má smysl. Držím pěsti do dalšího psaní, až si přečtu některou z Vašich knih, napíšu, jak se mi líbila. Zatím jsem četla jen ukázky, které mě oslovily. Jeden dotaz bych měla. Je těžší vydat první knihu, nebo je to pokaždé stejně těžké? S pozdravem, Anna

Milá Aničko,

děkuji za Váš zájem a budu moc ráda, až mi napíšete, jak se Vám mé knihy líbily.

Vydat knihu je vždycky těžké. Samozřejmě u té první ještě o kousek víc, ale ani pak není vyhráno. Pokud třeba nejste spokojená s přístupem nakladatelství, které si Vaši knihu vybere, nebo pokud nakladatelství skončí (což se i díky zvyšujícímu DPH na knihy bude u těch menších stávat asi stále častěji), začínáte vlastně znovu. Je to hodně o štěstí.

Máte pravdu, že psaní je úžasný koníček. Přeji Vám, abyste svého snu dosáhla a dočkala se pěkných reakcí čtenářů. Je to skvělý pocit, když víte, že něco, co jste vytvořila, potěšilo i někoho jiného.

Dobrý den! Přečetla jsem vaši knihu Hra o Milana a moc se mi líbila :). Má ješte pokračování?
děkuji za odpověd.  S pozdravem Katka Dvořáková

Milá Katko,
jsem opravdu ráda, že se Vám Hra o Milana líbila, ale bohužel pokračování k němu není a ani ho neplánuji (alespoň zatím). Ale snad Vás podobně zaujme i Čerstvě plnoletá nebo některá z knížek, které do tisku teprve chystám.
Mějte se moc hezky
Petra Lázničková, 29. 2. 2012

Ahoj Petro, zdraví Tě Líba Vlasáková-Vošická, spolužačka z gymplu (o ročník výše ovšem :-)a slavná karatistka z bulharského lágru, kde jsem strávili neopakovatelný měsíc života. Dnes jsem si prohlížela web spolužákci a napadlo mě se podívat na vaši třídu, kde jsem měla pár kámošů a objevila jsem i vzkaz s odkazem na bulharskou story. Díky moc je to unikátní, jsem ráda žes to sepsala a že to přežilo!!! Posala jsi to hezky, moc jsem si zavzpomínala, spoustu věcí se mi už vypařilo, ale na některé jsem si díky Tvému psaní vzpomněla. Shodou okolností jsem dnes měla sraz s Helenou Parschovou, byla v Bulharsku taky, tak jí musím poslat odkaz, at si počte. Vloni jsem byla na srazu s Marcelou Kočařovou (také byla v BLR :-), žije v Bahrajnu, občas si napíšeme. Moc ráda bych se s vaší třídou setkala, pár těch lidiček nosím v srdci (i kvůli Bulharsku...). Měj se moc hezky a moc Ti blahopřeji k tomu, že Tě psaní drží a že máš i úspěšně vydané knihy! Líba

Milá Líbo, díky za Tvůj e-mail, udělal mi opravdu moc velkou radost. A mám důkaz, že jsem si to vážně nevymyslela :-) Jsem ráda, že jsem alespoň na dálku mohla potěšit Tebe! Moc dobře si na Tebe vzpomínám, i po tom čtvrtstoletí, patříš k těm, které od Bulharska nosím v srdci já. I Helenu si vybavím docela dobře. Čas od času dělá naše třída nejakou slezinu, takže určitě dám vědět.
Měj se moc hezky
Petra Lázničková, 24. 2. 2012

Pro úplnost uvádím odkaz, o kterém je řeč.

Dobrý den, paní Lázničková, právě jsem dočetla Váš román Pod kůží. Kniha byla skvělá a zpříjemnila mi pár večerů (někdy i nocí, když jsem knihu nebyla schopná odložit :-). Moc se těším, až seženu "druhý" díl. Přeji hodně štěstí do života a spoustu sil do další práce. Případné další romány pro dospělé, které vzejdou z Vašeho pera si určitě zase ráda přečtu. Ilona Fišerová

Vážená paní Fišerová,

Petra Lázničková, 1. 11. 2011

Zdravím Vás Petro,

dívala jsem se na Vaše webové stránky a opravdu mě překvapilo, kolik již máte vydaných knih. Mohu se Vás zeptat, jak složité bylo vydat u nakladatelství Petra Vaši první knihu?

Děkuji za odpověď a mějte se hezky.

Hanka

Dobrý den, Hanko, na úvod děkuji, že jste navštívila mé stránky, jsou ani ne měsíc v provozu, a tak se každá návštěva cení dvojnásob.

A teď k Vaší otázce. Z dnešního pohledu to zase tak těžké nebylo. Jednoho dne jsem si prostě řekla, že v šuplíku mi žádné nakladatelství román nenajde, a tak jsem vzala dvě věci, které jsem měla v té chvíli připravené (Hra o Milana a Pod kůží), a odeslala je. Každou jinam - dle žánru. Nakladatelství Petra jsem si vybrala v regálech knihkupectví, Eroiku na internetu. Obě nakladatelství mají odlišný postup pro vydávání děl, což také souvisí s okruhem čtenářů, který mají. Ono je pravda, že finální podoba Hry o Milana, kterou jsem zasílala, vznikala možná dva roky a kniha je "lehčího" ražení než Pod kůží. V případě nakladatelství Petra to bylo jen o tom, zda se jim kniha líbí, nebo nelíbí, jediné, nač jsem musela kývnout, byl symbolický honorář. V Eroice jsem si vyzkoušela, jaké je to spolupracovat s editorkou, konzultovat, upravovat text, konečná podoba se připravovala několik měsíců, podobné to bylo u volného pokračování, kde jsem dokonce předělávala třetinu knihy, ale nelituji. Spolupráce s paní redaktorkou Slámovou byla báječná a do budoucna mi strašně moc pomohla. Naučila jsem se dívat na své texty jinak a nebýt jistého přístupu pana nakladatele, určitě bych Eroice zůstala věrná dál.

S pozdravem a přáním mnoha úspěchů Petra Lázničková, 29. 10. 2011